प्रस्तुतिः:
अयं संवादः शूद्रकविरचितस्य 'मृच्छकटिकम्' इति प्रकरणात् उद्धृतः। अत्र चारुदत्तस्य पुत्रस्य रोहसेनस्य (दारकस्य) तथा तस्य धात्र्याः रदनिकायाः च वार्तालापः वर्णितः।
(This dialogue is excerpted from the play 'Mṛcchakaṭikam' written by the poet Śūdraka. It describes the conversation between Chārudatta's son Rohasena (the child) and his nanny, Radanikā.)
सरलार्थः:
रदनिका बालकं (रोहसेनं) प्रेमपूर्वकम् आह्वयति, "आगच्छ पुत्र! आवां शकटिकया (क्रीडनकेन) क्रीडावः।"
(Radanikā lovingly calls the child, "Come, my son! Let us play with the toy cart.")
बालकः करुणस्वरेण वदति, "रदनिके! मम एतया मृत्तिकायाः शकटिकया किं प्रयोजनम्? मह्यं ताम् एव सुवर्णस्य शकटिकां यच्छ।"
(The child says in a pitiful voice, "O Radanikā! What is the use of this clay cart to me? Give me that same golden cart.")
रदनिका दुःखेन दीर्घं निःश्वस्य वदति, "पुत्र! अस्माकं गृहे सुवर्णस्य व्यवहारः इदानीं कुतः सम्भवः? यदा तव पितुः पुनः समृद्धिः भविष्यति, तदा त्वं सुवर्णशकटिकया क्रीडिष्यसि।" (ततः सा मनसि चिन्तयति) "तावत् अहं एनं बालकं मनोरञ्जयामि। आर्यायाः वसन्तसेनायाः समीपं गच्छामि।" (समीपं गत्वा) "आर्ये! अहं त्वां प्रणमामि।"
(Radanikā, sighing sadly, says, "My child! How can we afford dealings with gold now? When your father becomes prosperous again, you will play with a golden cart." (Then she thinks to herself) "Until then, I shall entertain him. I will go near the noble Vasantasenā." (Approaching her) "Noble lady! I bow to you.")